Rozhovor s Milanem Vydařelým

Od kterého roku se datuje vaše vinařství a vysvětli generační vývoj a příbuzenské vztahy, které jsou zřejmé z názvu vašeho vinařství.

Naše vinařství se dá datovat od roku 1991, kdy jsme po svatbě se slečnou Holomáčovou vytvořili tandem s jejím otcem - mým tchánem, dědou Holomáčem. První roky jsme ještě dělali víno každý sám, ale jak šel čas a přibývaly vinohrady, nechal celou výrobu na mě. Po pár letech se postupně přidal i jeho syn Standa, se kterým jsme vlastně dnes na stejné lodi a vinaříme společně. Třetí dědovo dítě Laďku do toho nebudu zatahovat, protože tam bychom se už dostali ke Škrobákům a to by bylo na čtenáře hodně.

Jak ses k vinaření dostal, a jaká byla ta "Tvá cesta" k vínu?

Moje cesta k vínu začala někdy v patnácti letech, kdy jsem se pokoušel odkoukat výrobu od mého kmotra Petra Cvana. Bylo to ve sklepě na Větřáku, kde jsem měl tři bečky. Jednu trojku, dvě dvojky a k tomu pár demionů. Hrozny tenkrát byly z družstevních třetin. Ze Šatrapek André a Rulanda modrá, ze Studených Rulanda šedá, z Nivy hrbaté Ryzlink vlašský a z trati Sysle Veltlínské zelené. Po svatbě jsem našel zázemí u Holomáčů, a do dvou let jsme postavili nový sklep na Příhoně. Tam už jsme válčili spolu a já pomalu přebíral zkušenosti z výroby a zpracování.

Má vinařství Vydařelý & Holomáč své nástupce?

Co se nástupců našeho vinařství týká, tak o budoucnost obavy nemám. Věřím, že jak můj syn Petr, který letos dokončil vysokou školu v Lednici (obor vinařství a vinohradnictví), tak i Standova dcera Marcela s Valtickou střední vinařskou budou pokračovat a posunou naše a dnes už klidně můžu říct, že i jejich vinařství o kus dopředu. Dětem fandím, a to zdravé nadšení pro různé pokusy plně podporuju. I já jsem si chtěl všechno vyzkoušet a poprat se s novými a třeba i nevyzkoušenými postupy, než to nosit v hlavě a potom si vyčítat, že jsem to nezkusil.

Pamatuješ si své první vyrobené víno?

Svoje první víno si pamatuju velice dobře. Byla to Rulanda modrá a někdy před Vánocemi začala odbourávat. To jsme tenkrát neznali a mysleli si, že jde o sirku. Na radu starších se víno stočilo do kádě a tři dny se provzdušňovalo a odvětrávalo. Pamatuji si, že se z tohoto drastického léčení dávalo do jarních prázdnin do kupy.

Prozraď čtenářům a všem příznivcům Vína z Čejkovic, jaké máte plány do budoucna?

V blízké budoucnosti bych chtěl splnit přání Lukáše Hradila, aby už nebyl poslední. Pro nezasvěcené: začínáme budovat nové vinařství kousek za dědinů (směrem na Starý Poddvorov). Takže poslední bychom měli být my. Já to ale beru podle Cimrmana – my budeme první z druhé strany. Nové prostory potřebujeme jako sůl. Je to u nás, jako když vyrostete a máte krátké kalhoty. Snad všechno klapne a na jaře to rozjedeme.

Ještě si děláš sazenice sám, nebo už na to nemáš čas?

Se štěpováním jsem přestal před čtyřmi lety. Pak jsem ještě něco málo dělal na podsazování, ale v Mutěnicích byly problémy se stratifikací. Dokud se stratifikovalo v Čejkovicích, tak byl srůst očka s podnoží kolem 75%. Akciovka ale stratifikovat přestala, tak jsem to další rok zkusil v Mutěnicích, ale nebyly výsledky, tak jsem toho nechal. Poslední odrůda byla Savilon, který máme vysazený na Helezném dílu.

Savilon? To je nová odrůda?

Ano, kromě klasických evropských odrůd jsme začali s Piwi odrůdami. K už dnes hodně známému Hibernalu jsme postupně přisadili Solaris, Cabernet Cortis, Johanniter, Bronner a Savilon. Neznám v Čejkovicích nikoho, kdo by zkoušel více odrůd než my. Některé pěstujeme zcela bez chemické ochrany s výbornými výsledky. Z těchto odrůd zkoušíme dělat vína různými technologiemi. U bílých vín prodlužujeme kriomaceraci, u vybraných červených zase minimalizujeme maceraci.

Co Peťa, už se zapojil do týmu?

Tak děti se zapojovaly odmalička – s pomocí ve vinohradě, ve sklepě i na prezentačních akcích. Peťa mně už do toho začal kecat už při loňském vinobraní, kdy měl díky pozdějšímu nástupu do posledního ročníku čas na experimenty. Vlastně se zapojil už v sezóně zelených prací, kdy si ve vinici perfektně připravil Pinoty. Dělal také oranžové víno z Ryzlinku vlašského (hodně zajímavé), ty pinoty se povedly ve vysokém výběru – Pinot Noir 26°NM a Pinot Gris 24,5°NM oba jsme ještě selektovali při sběru a zrají v nových sudech – jedinečná vína. Když vidím výsledky té snahy, tak mě to těší, baví a dodává odvahy do dalšího, třeba i netradičního nebo staršího způsobu výroby vína.

Tvé oblíbené zahraniční víno nebo vinařství?

Za poslední dva roky jsem díky Peťovi (ze studijních důvodů) ochutnal množství zahraničních vín. A abych pravdu řekl, nebyly všechny v kondici. Za mě pokud je víno dobře udělané, tak je to v pořádku, pochválím ho a je mně jedno, od koho je. Pokud je však za hranou, tak ani etiketa světového vinařství nevylepší jeho kvalitu. Minulý týden jsme měli pár vzorků (8) z Alsaska, které byly zajímavé. Před čtrnácti dny mě třeba z Burgundských vín zaujalo Chablis Grand Cru Vaudesir 2012 z vinařství Billaud-Simon.

Jaké je Tvé oblíbené víno z vybraných viničních tratí Čejkovic, ať už víno pod Tvou etiketou, nebo jiné odrůdy od jiných vinařů?

Z Čejkovských vín mám rád Tramíny a jejich křížence. Baví mě jejich kořenitost, jantarová barva, krásná vůně rozkvetlé růže, vysoký extrakt a mohutné tělo. Z červených docházím na chuť nové odrůdě, a to Cabernetu Cortis. Letos ho budeme dělat už počtvrté a vždycky dozrál do výběru. Klidně bych ho doporučil spolu s Cabernetem Sauvignon rosé a Chardonnay na ochutnávku při Dnu otevřených sklepů a na letní otevřený sklep. Ten máme tuším druhý víkend v září.

Na začátku rozhovoru říkáš, že vinaříš se Standou. Děda Holomáč už nevinaří?

Ano, už pár let vinaříme bez něj, ale oni nám s babičkou neustále pomáhají, a tak bych jim chtěl touto cestou poděkovat za jejich podporu, bez které bychom to měli určitě těžší. I když už víno nedělají, tak nám jejich neutuchající nasazení nesmírně pomáhá, a my máme více času se s vínem pohrát. Velké díky taky patří manželce Janě, která zvládá vinohrad, a bez které by nebyly tak krásně připraveny hrozny.